Letošní "Rytířov" vešel nezapomenutelně do orange dějin. Wobjížděcí klenot jsme vyleštili k dokonalosti. Vzdali jsme hold všem ultras wobjížděčům. Na silnici se závodilo v sérii Road Race na závodě "Náměšť nad Oslavou" a na MTB "Křivoklátské šotolinky" bral zlato náš Čespa.

"Soustředění na Jižní Moravě" pro některé 860 km za 4 dny ve skvělé týmové společnosti, co více si přát? Třeba to zase někdy zopakovat. Vůbec to není o tom kolik kdo najede km, wattu, kdo koho obloží, ale o tom vyjít na pár dní ze své zažité rutiny, dělat věci trochu jinak a byt tolerantní k ostatním, protože to celé dohromady dělá každého z nás lepším a vytváří jedinečnou atmosféru!

Průzkum trati jako předkrm před posledním květnovým čtvrtkem se jela tradiční "Velikonoční jízda Praha-Doksy" a v sobotu se již tvrdě závodilo na "TdK Classic".

Jarní tradice dodržena a i letos se zdolalo stoupání k vysílači na vrchol kuželovité hory na akci "Hurá na Ještěd" a Běhna dala "Jarní Pindákuv běh".

Jó,Polipsy - Solopysky... Rozkoš! Kde tohle člověk zažije? No přeci na akci "Za jazykovými skvosty". To bylo řečí ohledně počasí a nakonec ze shora nic, jen ráno to nahazovalo po ranní sprše a potom kolem Tuklat...nakonec v pěti, díky, je to nádherná trasa...

Ta vana je kouzelná. Sprchový kout bych nechtěl. Zase tam ležím, jak mrtvá ryba, dokud nevychladne vařící voda a pára nepřestane stoupat k bodovkám. V hlavě wobjížděcí oranžový červ a znovu a znovu hákuji ten rozjetý vlak směr "Trosky". Zase bych bez něj nevyjel. Bylo to velekruté, díky mrazivému vichru. Hnus, že by psa nevyhnal.

V sobotu klasika "Ústí nad Labem" ... pan vrchní ke mě přišel a nechce odejít. Nechci furt zaplatit a tak mi za Veltrusy posílá křeče do obou stehen. Huaaa to jsou stavy, na budíku jen údaj kolik je to do vany, termoska chrastí a zachraňují mě týmové bidony. Tělo se vzpamatovalo a užívám si poslední kilometry v závětří. Znovu a znovu si uvědomuji, jak je skupina všemocná a zase mě dokázala dopravit domů, děkuji moc kamarádi, bylo to pro mě velký! A v neděli první letošní závod s naší účastí v daleké teplé cizině aneb "Strade Bianche".

Míváte splín před víkendem, když detailně rozplánovaný tréninkový kalendář hrubě neodpovídá budoucí realitě? Brutální tempo, intervaly v kopcích a druhý den klidná vytrvalost. Jenže v klubovém kalendáři je "Lukov". Bájný Lukov, masakrální nálož kilometrů a první poctivé stoupání sezóny. To v klidné vytrvalosti neklapne. A s nabídkou brutálních špic u vyměklých wobjížděčů nepochodím. Pohádka o cyklistickém jaru v Toskánsku. Moc nefouká, svítí sluníčko, mokrý asfalt schne, je neskutečně. A skupina jede neskutečně. Občas dvojičky, občas lajna, moc se nezdržuje, rovinaté pasáže ubíhají bez práce...

"Nový Bydžov" ... jo první dvoukilo sezóny nikdy není zadarmo. U Úval před nadjezdem přes koleje hláška, že už je to přeci jenom po rovině a nemá cenu odpadat. Milosrdná Sibřina, loučím se s jižní sekcí a motám nohama domů. Jsem mrtvej, ale happy. Díky klukům za čas na špicích, které bolely jen přiměřeně, zbytku za milou společnost, díky které to dnešní dvoukilo uteklo, jak kdybychom měli průměr přes třicet.

Silnice postupně schne, jak se do nás opírá slunce víc a víc. Stejně tak se postupně osmělují další špicaři, naštěstí většinou wobjížděcího koloritu znalí, a tak se ani neřve "moc" nějak moc často. Jde spíš o kalibraci tempa od nezaujatého pozorovatele. Přes Kolín se trochu pocucháme, ale zase spojíme a na pumpu je to pak už jen "krása", "nádhera" a "veleparáda" směr "Kamenné Mosty".

Tradice, zimní trénink, pokoření živlů, začátek cyklosezóny, pokec s kamarády? Co z toho přesvědčilo 24 dospělých lidí sednout na kola vstříc 200 km trase rvát se s únorovým vichrem přes hory a doly do polí na "Peruc" k památníku setkání 3 armád v tažení proti Napoleonovi? Sjíždíme se ve velkém počtu, ťukáme pěstičky, oči září nadšením a oranž srdce buší pro cyklistiku. Dneska bude účast trhat rekordy.

Tradiční páteční kolorit, každý chce jet jinam a něco jiného, tradičně se všichni ujistíme, že se určitě nepojede. A nakonec se v sobotu ráno sejdeme, i když to vlastně vůbec nedává smysl jet až do "Košic". Ale je to fajn.

Nevyprovokuje je žádný brdek, ani projíždějící traktor, aby začali blbnout. Od toho mají doma trenažéry, kde se mohou zmastit do bezvědomí. Jenže to by nesměla trasa "Šlap okolo Prah(y)" vést Břežanským údolím...

Vše je v nejlepším pořádku a v duchu bláznivých oranžových tradic. Sledovat celý týden radary a těšit se na sobotní ráno, až si "Štětí" odsouhlasíme. Zase jdeme do toho, navzdory dešťovým kapkám, které nás kropí hned od prahu vyhřátých domovů. Tak takové psí wobjížděcí počasí si hned na začátek snad nepamatujeme. Ale věřili jsme, že sever od Prahy bude přijatelnější. A byl!