L´Etape je silniční cyklistický závod, ve kterém se amatérský cyklista cítí jako profesionál na nejslavnějším cyklistickém závodě Tour de France. Dokonalá organizace, dokonalé zázemí, snad jen chybí ty vrtulníky nad hlavami.

V zimě je rozhodnuto. Jedeme. A to hned delší trasu se 136 kilometry a 1900 výškovými metry. Že to bude bolet je nám jasné. V pátek 10.6. v předvečer závodu si jedeme na Strahov vyzvednout startovní čísla. Sice si je můžeme nechat poslat poštou, ale chceme nasát atmosféru závodu, ochutnat francouzské dobrůtky a třeba potkáme nějaké sportovní celebrity. Máme štěstí. Fotíme se s Martinou Sáblíkovou, s vítězem několika etap Tour Jánem Svoradou a také se míjíme s vítězem Tour Andy Schleckem.

Sobota 10.00 start závodu. Je nás tu kolem tisíce. Trasa závodu je dokonale zabezpečená, každá vedlejší silnice i cesta z pole je ohrazena zátarasem a pořadatelem. Silnice je pro normální provoz uzavřená, na trati jsou desítky policistů. Je prima řítit se ve sjezdu do zatáčky v protisměru. V každé vesnici i městečkách je obrovské množství fanoušků, kteří povzbuzují každého. Na rámu kola máme nalepený itinerář, na jakém kilometru je stoupání a kde se nacházejí občerstvovací stanice. Těch je celkem 5 a nabízejí vše od jídla, ovoce přes iontové nápoje, energetické gely. Prvních 70 kilometrů je neuvěřitelně rychlých, ale i nebezpečných. Průměrnou rychlost mám přes 35km/h , ale vidím před sebou i minimálně 4 nepříjemné pády. Po startu se poštěstilo jet pár kilometrů po boku Martiny Sáblíkové, ale v prvním kopci mi nenávratně mizí. Dostáváme se na Křivoklátsko a silnice se vlní nahoru a dolů. Na 80.kilometru začíná křivoklátské peklo. Velmi drsná prověrka v podobě více jak dvoukilometrového stoupání kolem hradu Křivoklát. První kilometr je po kostkách s průměrem přes 10 procent. Do stehen se zakusují křeče, polykám roztoky magnézia, ale to moc nepomáhá. Konečně je vidět Praha. Ve stoupání kolem Motolské nemocnice předjíždím pár „chodců s kolem“, kterým křeče nedovolí jet naplno. Poslední kopec Spiritka a pak už cíl. Projíždím cílovou bránou a na tváři mám poprvé úsměv. Bolelo to strašně, ale euforie po dojezdu bolest přebíjí. Navíc mám v cíli svůj „fanklub“.

A jak jsme dopadli? Petr Bitman(člen Bike Mšeno z Luštěnic) 70., Jiří Mansfeld 403., Jaroslav Kůtek 519., Jiří Guttenberg 563., Jiří Neumann 747.