Labe od Severního moře do Mšena Tisk

 

 

Po úspěšných výpravách k moři Baltskému a Jaderskému padla tentokrát volba na moře Severní. Přes zimu získávám dva parťáky – Jirku Neumanna ze Mšena a Honzu Chudobu z Mělníka. Tentokrát nepojedeme k moři, ale od moře. Jednak většinou fouká vítr od moře a pojedeme s větrem v zádech(což se potvrdilo) a lépe naplánujeme odvoz k moři. V sobotu 27.6. brzo ráno nakládáme kola a bagáž do auta a necháváme se odvézt do města Cuxhaven, kde ústí Labe do Severního moře. Odpoledne v 16.00 vyrážíme za dobrodružstvím po Labské cyklostezce. Čeká nás podle navigace 930 kilometrů( ve skutečnosti je z toho kilometrů 995). Hned za Cuxhavenem projíždíme mezi stády ovcí a neustále musíme otvírat a zavírat branky, které oddělují pastviny. Delta Labe je neuvěřitelně široká, vypadá spíš jak moře. Občas na nás v dálce vykoukne mrakodrap, ale při přiblížení zjišťujeme, že je to obrovská zaoceánská loď plná kontejnerů, která pluje do nebo z Hamburku. Blíží se večer a po 80 kilometrech nacházíme náš první kemp v městečku Krautsand. Jen co postavíme stany, přichází bouřka, ale naštěstí tu mají příjemný přístřešek s elektřinou, kde si dobijeme mobily a cyklonavigace.

Druhý den nás čeká průjezd Hamburkem. Na naší straně cyklostezka končí a my se musíme přeplavit na druhou stranu Labe do centra Hamburku lodí. Cena je slušná – 1,70. Máme velké štěstí na počasí. Po nalodění se strhl velký liják a po výstupu z lodi přestává pršet. V Hamburku vynecháváme návštěvu proslulých ulic neřesti a přijíždíme na tzv. Beatles - Platz, kde „Brouci“ začali v roce 1962 svou kariéru a mají tu moderní pomník. Také si prohlédneme známou hamburskou radnici. Je poledne a máme hlad. Snídaně, svačiny a večeře řešíme v sítích německých supermarketů, ale jedno teplé jídlo denně si neodpustíme. Vyhledáváme většinou rychlá občerstvení Turků s kebabem nebo Asiaty s jejich pokrmy. Za málo peněz hodně muziky. Za Hamburkem je méně osídlená oblast, většinou je to zemědělská půda s pastvinami, loukami a poli. Proto nacházíme jednoduchý kemp až po 180 km.

Další den před námi. Bolest sedacích partií nevyléčí ani profesionální krémy. Musíme si to vytrpět. Ještěže nevíme, že nás čeká 200km. Mobilní aplikace Mapy.cz nám dokáže skvěle najít vše potřebné, ale bohužel některé kempy nejsou v provozu nebo neexistují, a proto se nám trasa prodlužuje. Příště volíme jen kempy s webovými stránkami, případně si je prověříme leteckým pohledem v mapách. Je pondělí a obrovský kemp je téměř celý jen pro nás (je i nejdražší 10 na osobu).

Jako každé ráno, hledáme nejbližší market na snídani. Nejlépe s pekárnou a kafem. Doplníme zásoby a valíme dál. Před Magdeburgem spatříme technický zázrak. Řeka Havela teče po největším vodním mostě v Evropě přes Labe. Po mostě plují velké lodě, je to neuvěřitelné. V městečku Coswig(neplést si s Coswigem u Drážďan) nacházíme nejúžasnější kemp. Krásná louka u Labe s budovou pro kanoistický oddíl. Je večer, před budovou popíjejí pánové v letech(asi zasloužilí členové oddílu) lahváče. Ptáme se : „Můžeme zde přespat?“ „No jasně, 5 osoba“. „Super, a sprcha a záchod?“ „ To máte nahoře v patře a kdybyste chtěli pivo, je tam plná lednice, jen vhodíte do kasičky 1,50.“ Neuvěřitelné. Večer bývalí kanoisté sedají na kola a odjíždějí do města. Celý areál je náš. Ani nás nenapadne pohostinnosti zneužít( a dokonce i pár piv v lednici zbylo).

Ráno zajíždíme do historického města Lutherstadt Wittenberg na snídani. Ač červenec, Němci mají stále nařízené roušky v obchodech. Jsme na to připraveni. Potkáváme Čecha jedoucího opačným směrem k moři. Chvíli si popovídáme. Nezávidíme mu cestu v protivětru. V 16. století tu Martin Luther přibil na vrata kostela 95 tezí na reformu církve. Jinou zajímavostí je, že tu v roce 2002 chytili lachtana Gastona ze Zoo Praha po povodních. Bohužel Gaston po 300km zahynul vyčerpáním. My jsme také vyčerpaní, a tak v Torgau hledáme rychlé občerstvení. Kebab opět nezklamal. Za 6,50 dostáváme takovou porci, že máme problém nasednout na kolo. Jsou i strašidelné zážitky. A tím je poslední kemp v Německu na 103. km od Hřenska. Louka u Labe a jinak nic. Už chceme odjet, když tu se zjevuje podivný chlapík. S ničím není problém. Naposledy tu přespal někdo v minulém století. Umyvadlo má rozbitý sifon a voda teče přímo do pantoflí. Kupodivu funguje Heizung(topení) a teče teplá voda. A když vytáhneme zástrčku z průtokáče, dá se nabíjet. No, nekup to za necelých 6. Po dotazu na stůl, vytáhne dědek neuvěřitelně špinavý kus nábytku plný pavučin a přejede ho smetákem. „Das ist gut.“. To přežijeme. Už cítíme české pivo.

Začíná fungovat Aladin s českým radarem. Krátkou spršku přečkáme v čekárně a jedeme si prohlédnout město Míšeň. Dopoledne je klid a Míšeň                                        

je jen naše. Parťákům slibuju něco nádherného. Slepě mě následují, odbočujeme z Labské cyklostezky a jedeme k překrásnému zámku Moritzburg. Zde se natáčely Tři oříšky pro Popelku. Celý areál je volně přístupný, fotíme si i střevíček, který ztratila Popelka a kam by se vešla i noha slona. A ještě jedna chuťovka. V městě Radebeul Villa Shatterhand, kde Karel May psal mé klukovské příběhy. Míjíme Pirnu, Bad Schandau a odpoledne už jsme v Čechách. Pivovar Kapitán v Děčíně nezklamal. Kupodivu tam vaří pivo sládek ze Mšena. Poslední noc v kempu pod železniční tratí v Brené za 200Kč. A ráno hurá přes Mělník na oběd do Ráje. Povedlo se to. Díky počasí, připravené technice, zdraví a skvělé partě jsme po sedmi dnech doma.

Fotoalbum: ZDE