Modrava Tisk
      Po loňském jarním Křivoklátsku opět návrat na starou dobrou Šumavu. Tentokrát na Modravu s 52 stálými obyvateli, jejíž součástí je i nejvýše položená obec ČR Filipova Huť.

Jak to všechno bylo

     V pátek 5.5. kolem osmé odjíždíme z Mělníka směr Plzeň – Klatovy – Sušice – Modrava. Trochu se obáváme ubytování, ale jsme příjemně překvapeni. Víme, že nám musí stačit pouze jedna sprcha a jeden záchod, ale jsme rozumní chlapci (vždyť co bychom chtěli za 140 Kč na noc). Společenská místnost s americkými kamny nás uchvátila a dokonale jsme ji využili. Odpoledne stačíme ujet pouze 700 metrů k první hospodě a snáší se déšť. Po pozdním obědě vyráží 6 statečných (3 vzdali)na první vyjížďku za občasného deště přes Černou horu k prameni Vltavy a dále do obce Kvilda, kde se stavujeme v místním pivovaru. Z Kvildy už to je závod po silnici přes Filipovu Huť na Modravu.

     Sobota nás vítá příznivou předpovědí počasí. Výprava se rozrostla na celkem 11 bikerů včetně jedné bikerky. Cílem je Javorník se singltrekovými okruhy. Přes Horskou Kvildu a Churáňov(s krátkou zastávkou u chalupy Katky Neumannové) stavíme na oběd v obci Javorník. Jirka vybírá trasu a přes Klostermannovu rozhlednu přichází to pravé bikování přes kameny a kořeny. Zanedlouho se rozdělujeme. Čtyři pokračují po zvolené trase, zbytek odjíždí kolem hradu Kašperk do Kašperských Hor. Jak jinak, než na návštěvu místního pivovaru. Dále do Srní přes Čeňkovu pilu, kde soutokem Křemelné a Vydry vzniká řeka Otava. Ze Srní jedeme kolem Vchynicko – Tetovského plavebního kanálu na Modravu. Pěkných 70km.

     Neděle. Aladin naštěstí zalhal. Slibovaný déšť nepřichází a tak přes pár sněhových závějí vystoupáme do výšky 1315 metrů na horu Poledník. Odtud příjemným  sjezdem kolem Prášilského jezera do Prášil do výborné cukrárny Pampeliška. Odtud již na pohodu s krátkou zastávkou v pivovárku Zlatý srnec  v Mechově do Srní. Protože kolem kanálu jsme již jeli, táhne nás Pepa nekonečným stoupáním k Tříjezerní slati. Na Modravu přijíždíme akorát. Aladin se probudil a posílá na nás provazce deště. Ale to už se po 50 kilometrech smějeme u kamen.
FOTOGALERIE : ZDE
 
                              ZDE