| Toskánsko |
 |
 |
|
Loni jsem svůj článek ukončil větou, že letos v květnu se cyklistický klub BIKE Mšeno vydá prozkoumat krásy italské oblasti Toskánsko. Sliby se mají plnit, proto v pátek v podvečer 6.5.vyrážíme auty směr Rozvadov. Nezáživné německé roviny projíždíme za tmy, abychom na pár hodit zaparkovali na Gardě a trochu se prospali. Za svítání pokračujeme a klidnou jízdou jsme na oběd v historickém a překrásném městě Volterra. Neboli v naší náhradní domovině.
Po zabydlení vyrážíme na první krátký seznamovací okruh. Místní krajina je kopcovitá, díky trávě do zelena zbarvená. Kopce nejsou extrémně vysoké. Stoupá se na ně vždy několik kilometrů pozvolnými serpentinami. Pro nás cyklisty mají naprosto ideální sklon. Vrcholky jsou často vybaveny nějakpou polovojenskou stavbou z dob středověkých. Vesničky se vyhřívají na slunci společně s mnloha olivovými sady. V neděli ráno nacvakneme pedály a vyrážíme směr Pisa. Prohlédnout si nejslavnější křivě postavenou věž na světě je milou povinností každého turisty, který se ocitne v její blízkosti. Fronta nahoru se nám stát nechtěla, raději otáčíme, aby nás blížící se déšť nezastihl příliš daleko od Volterry. V pondělí máme v plánu vyhlídkový okruh, z něhož mi v paměti uvízlo město San Gimignano. Místí náměstí se stavbami i 1000 let starými je opravdu úchvatné. V úterý vyrážíme na východ do Sieny. Na zdejším náměstí se konávají velmi slavné a zatraceně napínavé dostihy. Těžko říci, zda by se mohly konat v Praze na Staromáku. Na stejné místo dojíždějí též cyklisté zápolící v závodě Strade Bianche. Před lety tu měl možnost zvednout ve vítězném gestu ruce nad hlavu Zdeněk Štybar. Říká se o něm, že je nejkrásnější na světě. Nevím. Mně se více líbilo cestou na kávě v Monteriggioni, včetně krátkého extrémně prudkého stoupání. Ve středu padla volba na moře. Už počátkem května mělo přijatelnou teplotu na koupání, a když jsme si k obědu dali čerstvé dary moře, nabyl den téměř dokonalosti. Ve čtvrtek jsme si střihli další okruh s výjezdy, sjezdy, návštěvou farmářského trhu v Pomarance, klikaté cesty nás prováděly mezi vinicemi, již zmíněnými olivovými sady a hlavně nabízely parádní výhledy do krajiny. V pátek nás čekala poslední jízda. Každý jsme si ji zvolili podle vlastní chuti. Mě lákal poslední pátý výjezd do Volterry. Byl prudký, musel jsem ho jet naplno, abych ho vůbec zdolal. V sobotu ráno jsme vyrazili zpět do Mšena. Myslím, že všech jedenáct chlapů na tento květnový týden bude vzpomínat jako na velmi podařený. A proto snad příští jarní termín pojedeme do Slovinska.
|