Další bláznivý projekt uskutečnili během velikonočního víkendu členové cyklistického spolku Bike Mšeno. Protentokrát bez kola. Od podzimu v nás uzrála myšlenka zdolat střechu Česka pěšky a to rovnou ze Mšena. Navigace ukazuje téměř 110km (nakonec to bylo 120), to bychom mohli dát za tři dny. Přes zimu se stejně na kole moc nedá, tak trénujeme delší pěší výšlapy.

     Na Velký pátek vyráží skupinka čtyř kamarádů(Jiří Mansfeld, Jiří Guttenberg, Otakar Hanuš a Jaroslav Kůtek) v 6 ráno vstříc novému dobrodružství. Nocleh objednáváme v Turnově, čeká nás první den 55km. Cestu volíme většinou po silnici. Je to nejrychlejší . Bohužel na 42. kilometru se s námi musí pro bolestivé puchýře rozloučit Jirka Mansfeld. Večer kolem 20. hodiny přicházíme do hotelu, nohy nás ukrutně bolí a bojíme se rána.

     Po dlouhém spánku a vydatné snídani tělo celkem zregenerovalo, ale ranní pohled na kulhající pěšáky určitě pár lidí rozesmál. Za pár kilometrů se nohy opět rozjely. Cesta vede krásnou přírodou, procházíme Klokočské skály a obcházíme Kozákov zleva. Cestou náhodně objevujeme cukrárnu, která se otevře jen pro nás a zanedlouho jsme v Semilech. Na okraji města na nás civí pochybný týpek z okna. Ptám se, zdali je cestou na Jilemnici nějaká hospoda či obchůdek. „Tam nechoďte, tam je jen peklo a hladomor.“ Měl pravdu, 15 kilometrů pusto. Naštěstí nás týpek vrátil zpátky do nedaleké hospůdky, kde se občerstvíme, abychom se pak zde setkali s Jiřinou Bohdalovou. Prý tam chodí každou sobotu. Venku v 90 letech sedla do auta a sama odjela. Klobouk dolů. Je čas vyhledat nocleh. Za cíl si dáváme Vrchlabí. Přes Booking snadno najdeme ubytování a po 42 kilometrech lezeme do pelechu.

     Ráno je kolem nuly, ale obloha bez mráčku. Na vrchol zbývá asi 18 kilometrů a převýšení přes 1300 metrů, proto téměř pořád stoupáme. Asi po 8 kilometrech už tvoří povrch jen sníh. Naštěstí umrzlý, celkem dobře schůdný. Občerstvujeme se na Dvorské boudě, kde se z kuchaře vyklube znalec našeho kraje, neboť žil nějaký čas na Mělníku. A za chvíli ji vidíme. Krasavice. Ve sněhu jí to moc sluší, proto takové jméno.
Poslední zastávka na Luční boudě. Místní pivo Paroháč 0,4 za 80Kč a svíčková 290Kč. No nekup to. Posledních tři a půl kilometru. Euforii nám kazí studený vichr, namrzlá cesta a stovky Poláků pohybujících se nahoru a dolů. Konečně vrchol, dokázali jsme to. Bohužel lanovka na Růžovku nejede, musíme ještě sklouzat tři kilometry. Cestou potkáváme Martina Kaulera, který pro nás přijel do Pece. Než my sejdeme, on si Sněžku vyběhne. Navečer už sedíme ve Mšeně. Zážitky jsou hodně silné, ty nám nikdo nevezme.